Téměř jako všechna vinařství na Moravě i to naše vychází z dlouholeté tradice našich otců a dědů, což je dáno láskou k vínu, která se rodí v každém vinaři s prvním spatřeným paprskem slunce. Jako každý kluk i já jsem od ranných let jezdil s rodiči do vinohradu, kde jsem trávil ve stínu pod hlavičkami celé dny a nezištně spoutával svou duši s duchem vinice. První vinařské zkušenosti jsem sbíral s otcem při sklepních koštováních s kamarády, kdy spíš jen jako umývač pohárků, jsem naslouchal staré pravdy o víně a o tom, jak které víno má vypadat a vštěpoval si tyto informace do hlavy. Dodnes jsou mi vodítkem při prvním styku s vínem.
Tyto základy vinaření jsem sbíral v sousední Mutěnské vinařské oblasti, ve slunném údolíčku zvaném „Pod Dubňansků horů“. Na zdejších jižních svazích, na písčité půdě, které se tu říká žlutica se rodila vína. která mají za důsledek, že tradice vinařů v rodině Čotků pokračuje dosud.
Na jednom koštování u nás ve sklepě otec jednou prohlásil „jestli chceš okoštovat dobrý Portugal, zajeď si do Kobylí“. Já mladý uchál jsem tenkrát ani pořádně nevěděl, kde Kobylí je. Snad tomu chtěl osud a po několika letém vinaření v Mutěnicích jsem se přiženil do Kobylí.
Kobylí, které spadá do Velkopavlovické vinařské oblasti, se nachází v údolí po jezerní kotlině, obklopené mírnými svahy osázenými vinohrady. Minerální skladba půdy dává vzniknout velkým červeným vínům s nezaměnitelným buketem. A zde se usadilo naše – Rodinné vinařství Čotek a synové.
Rodinné vinařství je v názvu, protože do pěstování hroznů výroby vína je zapřažena celá rodina. Takový koníček je řeholí pro celou rodinu, a tak po práci a o víkendech se věnujeme vinicím a vínu. Ještě že na to nejsem sám s manželkou, také synové nám pomáhají, co jim síly stačí. Snad tedy lze doufat, že vinařství nemá o následníky nouzi a některý ze tří synů tu štafetu převezme a že dobré „Čotkove víno“ se bude pít pořád.
